Pro začátek :)

Je strašně těžký to napsat...Ale myslím, že by bylo dobrý vědět, proč tohle celé začínám. Nevím zda tomu říkat nemoc nebo jen myšlenky na hranici s ppp. Neustálá kontrola, posedlost být ve všem nejlepší a když se nedaří, je zle. Myšlenky na jídlo, co bych měla v tu danou hodinu jíst, co se stane, když si dám něco špatného, kdy si jít zacvičit a co bude nejúčinější. Nechci tu vypisovat, jak probíhal můj život, co se přihodilo, i když mě to dovedlo nejspíš až do tohoto bodu...

Když si to zpětně přemítám v hlavě, dost se to podobá anorexii, až na to, že já nikdy nehladověla, nikdy nezvracela nebo se záchvatově přejídala. Možná proto, že jsem věděla, že k tomu stačí už jen kousek a mohla jsem v tom být až po uši. Je šíleně těžký si přiznat, že je něco v nepořádku. Ale jednou vám prostě dojdou baterky a máte zlost, že ste to nechali zajít až tak moc daleko. Zjištění, že si ten kolotoč vlastně užíváte, že se přímo vyžíváte v tom neustálém začínání nanovo, pokusit se zhubnout, být takovou, jakou z vás chtějí mít ostatní. A pak tu jsou ty dny, kdy si jen přemítáte kolik vám to vlastně dalo a vzalo. Za sebe můžu říct, že mi to sebralo kus života, někdy si přeju zažít den bez toho, aniž bych myslela, jestli to, co sním je to pravé. Na druhou stranu mě to posilnilo jako nikdy. Nutno napsat, že o tomhle mém problému, neví téměř nikdo.

Posledních pár měsíců nad tím přemýšlím čím dál víc a jedno vím, že už v tom nechci touhle cestou pokračovat. Je zatraceně těžké vrátit se tam, kde je to v pořádku, když už si ani nepamatujete, jak to vlastně vypadá. Ale už nechci aby mě to ovládalo.
Můj plán je takový. Snažit se o vyvážený zdravý životní styl, obejít se bez dnů, kdy si budu něco vyčítat, dostat se tam, kde mi bude dobře a vydržet. Tenhle blog jsem si založila, aby mi pomohl dosáhnout toho plánu. Naučit se mít ráda, přijmout se, ale i udělat něco se svým tělem, jednou provždy :)